Příchod závažného nádorového onemocnění znamená pro pacienta zkušenost, na kterou se lze jen obtížně předem připravit. Množství informací a změn, které takovou situaci bezprostředně doprovází, je pro většinu pacientů zpočátku nepřehledné. Je přirozené, že orientace v nové životní situaci vyžaduje relativně dlouhý čas a pečlivý přístup ze strany ošetřujícího lékařského personálu. Přes časovou tíseň, která se stává v mnoha zdravotnických zařízeních téměř všudypřítomnou, je nezbytné, aby pacient neměl důvod ke strachu klást svému lékaři otázky, které ho v této souvislosti napadají.

Klasický psychologický model, popisující reakci mnoha lidí na příchod nečekané a závažné zprávy, pochází z pera lékařky Elisabeth Kübler-Rossové. Popisuje pět fází, kterými může procházet psychika člověka v takové situaci. Ukazuje se také, že ani pacientova rodina a blízcí nejsou z tohoto procesu přijetí nové životní skutečnosti vyňati a i oni mohou procházet podobnou cestou, byť s jistými rozdíly či s možným časovým posunem. Jedná se o model, který je samozřejmě nutně zjednodušující a není vždy a pro každého přesný. Jednotlivé fáze se mohou vracet, jejich délka se může lišit nebo se mohou vzájemně prolínat. Pokusme se ale tento model popsat podrobněji.

Popření situace je častým a zpočátku přirozeným mechanismem, jakým většina lidí reaguje na negativní zprávu, která se jich úzce dotýká. Míváme tendenci špatnou zprávu označit za nepravdivou, za omyl či chybu. Někdy se v klinické praxi setkáváme s tím, že pacienti nepříznivé zprávy „jakoby neslyší“, sami před sebou na ně uvalují jakési „informační embargo“, v extrémním případě dokonce přesvědčují sami sebe o tom, že jim byla sdělena informace opačného významu. Tato reakce má vstupně nepochybně obranný charakter, pokud však trvá příliš dlouho nebo se postupně stane jakýmsi zvykem, ztrácí svoji funkci a může bránit pacientovi v procesu vyrovnání s novou životní situací.

Agrese a hněv leckdy navazuje či postupně doprovází předchozí stav. Hledání a označení viníka je opět přirozenou reakcí – obrazně řečeno „zviditelnění nepřítele“ umožňuje zápas, který se skrytou chorobou není možný. Ani tato fáze při dlouhodobém setrvání nepřináší úlevu a ve svých důsledcích se může obrátit proti tomu, kdo ji prožívá.

Smlouvání se může projevovat celou řadou aktivit a postojů: hledáním jiných možností léčby a názorů jiných odborníků či využíváním nabídky alternativních léčebných postupů. I tato fáze je do jisté míry dvojsečná: pacient může být náchylný podlehnout nerealistickým, či přímo podvodným nabídkám některých léčitelů, kteří mohou zneužít jeho situace.

Deprese pochopitelně může doprovázet, leckdy opakovaně, stav člověka, který se vyrovnává s novou realitou svého života. Rady, kterými se pak okolí pacienta v dobré víře může snažit o pomoc, se leckdy míjí účinkem. Je správné překonat běžný ostych a nebránit se přijmout podporu prostřednictvím odborníka – psychologa či psychiatra.

Přijetí, jakkoli se při oznámení diagnózy zdá vzdálené a nepředstavitelné, je ve skutečnosti možným vyústěním celého procesu. Zkušenost ukazuje, že mnoho pacientů se při úspěšné léčbě ve své nové situaci zorientuje, zvyknou si na nové podmínky a limity a začlení je do svého života. Jistá část pacientů s odstupem dokonce zjišťuje, že novou životní zkušenost, kterou jim bylo dáno projít, nelze popsat pouze jako ztrátu a neštěstí. Přes nepopírané těžkosti někteří pacienti mluví o pozoruhodném a nečekaném zisku. Ten se může týkat přehodnocení životních cílů či intenzivnějšího prožívání přítomnosti. Někteří zjišťují, že už déle nechtějí odkládat odpověď na otázky, které dříve, během života před nemocí, odsouvali.

 Popsaný model je, jak už bylo řečeno, spíše schématem, nikoli přesným popisem každého životního příběhu. Přesto bychom rádi zdůraznili, že se jedná o proces, který může být samotným pacientem zpětně vnímán jako smysluplný. Přejeme tedy našim pacientům nejen úspěšnou léčbu, ale i vstřícnost všech těch, kteří spolu s nimi budou o tento cíl usilovat.  

MUDr. Petr Pavlíček

Hematologická klinika 3. LF UK a FNKV