Vzhledem k různým projevům myelomu, neexistuje žádné jednotné doporučení, jak se má pacient chovat v běžném životě s ohledem na fyzickou aktivitu.

Někteří pacienti s myelomem nemusí mít žádné známky poškození skeletu, proto obecně mohou vykonávat všechny pohybové aktivity bez výraznějšího omezení. Nicméně více než polovina pacientů má postižené kosti od prosté osteoporózy (odvápnění) přes osteolytická ložiska v kostech (ložiska výrazného odvápnění výrazně oslabující kost s velkým rizikem zlomeniny) až po jejich následné zlomeniny. I u pacienta, který v době diagnózy neměl žádné postižení skeletu, se časem mohou ložiska odvápnění s oslabením kosti a případně následné zlomeniny objevit. Proto by se všichni pacienti měli na prvním místě vyvarovat všech aktivit s rizikem pádu vč. kontaktních sportů a procedur, kde dochází k většímu tlaku – klasickým masážím s velkým tlakem, zvedání těžších břemen, manipulacím, mobilizacím a trakcím, rázovým vlnám. Současně se nedoporučují celotělové horké koupele a zábaly. Neznamená to však, že by pacient s myelomem měl být jen doma a pokud možno nic nedělat. Naopak, každý pacient by se měl zaměřit na zlepšování celkového fyzického stavu, posilování svalového korzetu a aktivaci hlubokého stabilizačního systému (HSS). Nejčastějšími problémy spojenými s postižením kostí jsou bolesti v zádech při postižení obratlů, tzv. vertebrogenní algický syndrom (VAS).

Domácí cvičení vede ke snížení bolestí v zádech i zlepšení psychické kondice, a tím i snížení dávek analgetik (léků proti bolesti). Ideálním postupem, než začne pacient sám doma cvičit, je předchozí vyšetření rehabilitačním lékařem či fyzioterapeutem se znalostí rizik u pacientů s MM, který pacienta seznámí se základními cviky tak, aby si nesprávným cvičením neuškodil. Cviky musí odpovídat aktuální kondici a aktuálnímu zdravotnímu stavu pacienta. Vždy by se mělo začínat jednoduššími cviky. Opatrně s cviky posilovacími. Základem při cvičení je správné dýchání a nesmí se zapomínat na protahovací cviky a rozvíjení rovnovážných a koordinačních schopností. Nezapomínat na prevenci pádů.

Cvičení by nemělo vyvolávat bolest!!!

Závěrem základní doporučení

1. Každý pacient s myelomem by se měl co nejdříve po stanovení diagnózy MM kromě léčby vedené onkohematologem soustředit i na svoji tělesnou stránku – rehabilitaci.
2. Neznamená to však, že vyrazí do posilovny a začne zvedat činky!!
3. Nesmí zapomínat, že nesprávnými cviky si může ublížit. Proto se před zahájením cvičení doporučuje navštívit rehabilitační pracoviště, aby byl pacientovi vytvořen individuální plán fyzioterapie včetně domácího cvičení. Důležité je vyhledat rehabilitační pracoviště, které má s pacienty s myelomy zkušenosti. Kontakty na tato proškolená pracoviště či fyzioterapeuty je možno najít na www.mnohocetnymyelom.cz či www.myeloma.cz.
4. Vzhledem k nedostatku tělesného pohybu se musí nemocní znovu učit, jak své svaly používat v koordinaci s dechovým stereotypem.
5. Základem je tzv. CORE training system – cvičení při němž se zapojuje hluboký svalový stabilizační systém, tj. svaly, které nejsou vidět. Nacházejí se v hlubokých vrstvách našeho svalového korzetu.

Stále více totiž platí, že díky zlepšující se léčbě myelomu se klade důraz i na kvalitu života pacienta s cílem vrátit ho do běžného života. Díky dobře vedené rehabilitaci se také výrazně omezí dávky léků proti bolesti, které mohou poškozovat životně důležité orgány, jako jsou játra či ledviny.

Mgr. Pavla Straubová, Physio-reko, s.r.o.